Bez peněz na nákup

Dávno jsou ty doby pryč, kdy si hoteliéři a restauratéři hověli na vrcholu společenského žebříčku a kdy se chodilo do obchodu s nákupní taškou, dobrým slovem, lahví drahého alkoholu a bez peněz. Člověk už si tu dobu dnes, těsně před revolucí a těsně po ní, nedokáže ani představit. Tehdy se nakupovalo rozhodně jinak – tohle bylo však specifikum spousty restaurací a hotelů. Staří to dělali tak podpultově, že náklady byly čtvrtinové oproti ziskům. Mladí po revoluci, po uvolnění míst, přišli a mysleli si, že to půjde stejně, ostatně tak se to naučili z minulého režimu. Jenomže nakonec zjistili, že už to tak lehké není a že se za všechno najednou musí platit, nejen protislužbami.
 

Továrny byly na spadnutí

Východní technika byla v době revoluce už dávno za západním standardem. Neměli jsme ani tak pěkně dotované hospodářství a zemědělství, aby se z toho „skoku“ tak rychle a dobře vzpamatovalo, jako to Polské či Maďarské. Naše bylo více méně v troskách – staří odešli (s odstupným tučnějším než výplatou) a mladí přišli s vidinou zisku. Jenže pak zjistili, že než by to všechno dali do pořádku, tak by se jim to raději vyplatilo více prodat. A teď se najednou ocitáte na stezce, kde si vybíráte, jestli rychle zbohatnete víc, než se vám snilo, anebo se budete poctivě dřít celý život, abyste si vydělali zlomek = samozřejmě že spousta lidí s tím švihlo, a tak nějak neúmyslně švihli i se všemi zaměstnanci o zem.
 

Deziluze a iluze polistopadové éry

Lidé se tak nějak zmítali v podivném a stejně divokém kolotoči nově rozpukajícího kapitalismu a smutku z opuštěných fabrik. Tam, kde se dřív pracovalo, se nyní vozili jenom pavouci po stěnách. Všechny ty velké podniky najednou byly ty tam a zbylo jen vákuum, které se velmi těžce zaplňuje. Dnes, více než 25 let po revoluci, se situace již stabilizovala a stejně opět všichni podnikatelé a OSVČ pomalu spějí k tomu, že zase bude v tomto státě jenom jeden zaměstnavatel.

Categories: Business